Teď stojíš na konci a tvá pouť končí
Upoután na lůžko a síly dochází
Skrz rolety prosvítá podzimní den
A okolo už smrt obchází
Už nemáš sílu setřít slzu z tváře
A ani blízké pohladit
Kolikrát jsi otočil list kalendáře
Kolikrát si zkoušel sebe nezradit

Za každej další den, za každou otázku
Za úsměv od dětí, za šanci na lásku
Za ranní svítání, za moře, za nebe
Za pravdy poznání, co přišlo od tebe
Za to co přichází a nic to nestojí
Když člověk dospěje už se tmy nebojí
Za všechno co jsem chtěl, co všechno moh jsem mít
A tak ti děkuju za to, že moh jsem žít
Nevíš co bude a strach tě spaluje
Je něco dál anebo všechno končí
Ta otázka tě víc než jindy páli
A slzy vhání do očí
Život jak leporelo ti v hlavě probíhá
Ne všechno bylo, tak jak sis přál
Vzpomeň si na to cosi kdysi slyšel
Abys bez bázně - smrti vstříc stál...