Svítá. Vstáváš. Den z černých skel zahoří. Svítá. Dýcháš. Snad se můj svět nezboří.
Jako voda prýštím do tvých horkých žil o břehy se tříštím jsi loď – já tvůj kýl...
Proudím v bouři. Světlo chce pít tvoji tvář Kalným ránem zas běží vlk samotář
Jako rosa padám na kříž souhvězdí o útěchu žádám labyrinty zdí...
Jak sůl z mých ran zabolí tvoje ne... Jak déšť co smyl ty stíny vlků zdvojené...
Jak mráz tvých rtů pro které zemřel čas... Jak pláč v hloubkách když němé ryby zbudou z nás...
Půlnoc poutá ty, kteří chtěj ve dne žít... Bílá a černá nesmějí se přiblížit...
Jako voda prýštím do tvých horkých žil o břehy se tříštím jsi loď – já tvůj kýl...
Jak sůl z mých ran zabolí tvoje ne... Jak déšť co smyl ty stíny vlků zdvojené...
Jak mráz tvých rtů pro které zemřel čas... Jak pláč v hloubkách kde němé ryby zbudou z nás...
Jak zář co z hvězd naprší do dlaní... Jak stíny měst ve kterých jsme tak spoutaní...
Jak den Jak noc v ledovém objetí, jak blesk co sjel stožárem věčných napětí...
Jak sůl z mých ran zabolí tvoje ne... Jak déšť co smyl ty stíny vlků zdvojené...
Jak mráz tvých rtů pro které zemřel čas... Jak pláč v hloubkách kde němé ryby zbudou z nás...
Jak zář co z hvězd naprší do dlaní... Jak stíny měst ve kterých jsme tak spoutaní...
Jak den Jak noc v ledovém objetí,jak blesk co sjel stožárem věčných napětí...