Proč nevnímáš
Zvon který bije
Tisíckrát ámen...
Tu šifru znáš
Je z historie
A kdekdo ji láme...
Možná jsem ticho co léčí
Možná jsem chrám římských orgií
Možná jsem básník – co v křeči
Zpívá ti – což není málo!
Možná jsem hlas konce světů
V apokalypsách tvých fóbií
Možná chci dokončit větu
Pro kterou...
... se umíralo!
Je to jak něžnej dotek vědomí...
Je to jak světlo
Co se rozlomí...
Až uvěřím
že milion let
Zní zvon z katedrály
Kdo zničil Řím
Ten může i svět
A celej ho spálí...
Možná jsem šperk z drahých kovů
V aortách srdcí – jež nebijí...
Kůň z ušlechtilého chovu
Vzpíná se – nad hradby věží...
Možná jsem strážce všech duší
A jsem i tma co je ovíjí...
Stříbrný šíp z bílých kuší
černý stín
Co nocí běží...
Je to jak prsten sněhem závátý...
Je to jak harmonie: já a ty...
Je to jak opus dei beznotý...
Je to jak něžnej dotek
Prázdnoty...