Ta smutná realita zabijí nás všechny
To, že stárneš a pociťuješ nezvyk
V zrcadlech už nejsou odrazy jen kresby
Všechno jde dál a my litujeme svejch chyb
Ke konci nesu to já na svejch zádech
Jsem jako Atlas, tak mi dodej druhej nádech
Ta lidská malichernost nezná limit
My jsme ti, kteří utvořili jejich činy
Žili jsme život tak jak jsme uměli
Večerku v 8 měli, věci se potom děli
Všichni jsme byli děti, ale i tak jsem věděl
Že tyhle dny jsou tady, jenom na tenhle moment
A teď, když jsem tady, nevim jestli chci back
Jestli to bylo růžový, nebo ani ne
Asi bych nebyl já, já a ty bys neznal mě
Nebo aspoň tohohle, co tohle teď píše
A teď, když jsem tady, nevim jestli chci back
Jestli to bylo růžový, nebo ani ne
Asi bych nebyl já, já a ty bys neznal mě
Nebo aspoň tohohle, co tohle teď píše
Ta smutná realita zabijí nás všechny
To, že stárneš a pociťuješ nezvyk
V zrcadlech už nejsou odrazy jen kresby
Všechno jde dál a my litujeme svejch chyb
Ke konci nesu to já na svejch zádech
Jsem jako Atlas, tak mi dodej druhej nádech
Ta lidská malichernost nezná limit
My jsme ti, kteří utvořili jejich činy
Často sebe ptám se jestli žiju život správně
Nevím co mám dělat všechno přijde mi tak prázdný
Chvíli je mi na hovno a potom je mi krásně
Myšlenky v moji hlavě stále budou zrádný
Miluju život ale on nesnáší mě
Nezbývá než sledovat jak jde do hoven svět
Hlava mě bolí a na ruce zvadlej květ
Přes všechny ty stavy ale já miluju tě
Lidi co jsem znal jak děti už maj dneska svoje vlastní
Některý jsou v prdeli a některý jsou šťastný
Sleduju to všechno z dálky stojím nad propastí
Když už nemám nic tak aspoň můžu pořád hlas mít
Ta smutná realita zabijí nás všechny
To, že stárneš a pociťuješ nezvyk
V zrcadlech už nejsou odrazy jen kresby
Všechno jde dál a my litujeme svejch chyb
Ke konci nesu to já na svejch zádech
Jsem jako Atlas, tak mi dodej druhej nádech
Ta lidská malichernost nezná limit
My jsme ti, kteří utvořili jejich činy
Ta smutná realita zabijí nás všechny
To, že stárneš a pociťuješ nezvyk
V zrcadlech už nejsou odrazy jen kresby
Všechno jde dál a my litujeme svejch chyb
Ke konci nesu to já na svejch zádech
Jsem jako Atlas, tak mi dodej druhej nádech
Ta lidská malichernost nezná limit
My jsme ti, kteří utvořili jejich činy