Do záře hvězd uleháš, usínáš
Na zlatém náramku máš, jméno máš
Ten, kdo ho vyrýval, chtěl ti vše dát
Lásku však ukrýval, neuměl brát

Když jednou ztratilas míč v obilí
On hrál si s ním, byl štěstím opilí
Rád křídou kreslíval po věžních zdí
Déšť všechno omýval, slyšel tvůj smích

Pak mu táta prozradí, že musí
Zítra koně zapřáhnout, dál zas jít
Nešťastný usedá u tvých dveří
Co na práh ukládá, to ti svěří

V duši tvé zanechal žal, trpký žal
A všechny vzpomínky vzal, s sebou vzal
Jen zlatý náramek ze všeho zbyl
Se jménem oddaně dávno co byl, dávno byl, co byl