Pořád chceš tam dolů, kam se nesmí
Než tě prázdno hloubky zachvátí
Když se dlouho díváš do propastí
Ony pohled rády oplatí...

Mocný adrenalin... nejsladší z hormonů
Krmí se a pase na zbytcích fotonů
Věčný adrenalin, ten věrný sloužící
Obejme tě vroucně jak žena toužící
Pak ti adrenalin
Vystoupá do hlavy
A rozkoš celé tělo
Jak voda zaplaví

Jsi jak stroj, kterému srdce buší
Olovnice klesá níž a níž
Dekomprese drtí křehké plíce
Možná zdravý rozum zachráníš

Tichý závod s časem, jak tragikomické
Co nutí tě se nořit do noci nelidské
Změnit se v roj medúz bez nervů bez kostí
Dosáhnout krajních mezí našich možností
Pak ti oči ztmavnou
Jak pigment motýla
Jakoby těžká půlnoc
Do tebe vstoupila

Tak proč nejsi člověk – jako jiní
Co jim hloubka hrůzu nahání
Nádech je jen pouhou polovinou
Nutností, jež zve se dýchání

Níž... až na rozhraní bytí nebytí
Do podvodního chrámu Pěti Múz
Níž... Níž... Níž...