Každou jednu chvíli, kdy to chceš zas vzdát,
já ohlédnu se zpátky, chci vzpomínat.
Je to jako kotva, kterou za kotníky táhnu,
Chci jen volně dýchat, už nevidět tmu.

Já nezhasínám, jako poslední louče,
od plamenů až kometami konče,
sama valkýra jsem, dokud křídla mám.
Vše tak malé zdá se, ve vysokém stínu,
já nepohřbívám, už nenosím hlínu,
sama valkýra jsem, dokud křídla mám.

Sám jsi mi jednou řek, že už to stačí,
čemu dřív jsme se spolu smáli, to je dnes k pláči.
Dávno ti došel dech a vzduch tě jenom tíží,
jako Fénix já z ohně vstávám, a ty mizíš

Já nezhasínám, jako poslední louče,
od plamenů až kometami konče,
sama valkýra jsem, dokud křídla mám.
Vše tak malé zdá se, ve vysokém stínu,
já nepohřbívám, už nenosím hlínu,
sama valkýra jsem, dokud křídla mám.

Kolik jsi času měl, a kolik šancí?
Jít ohněm neuměl, a tak se ztrácíš.
Měl ses jen rozhodnout, zda budeme spolu,
jsme ale ty a já, nahoru a dolů

Já nezhasínám, jako poslední louče,
Od plamenů až kometami konče,
Sama valkýra jsem, dokud křídla mám.
Vše tak malé zdá se, ve vysokém stínu,
Já nepohřbívám, už nenosím hlínu,
Sama valkýra jsem, dokud křídla mám.
Já nezhasínám, jako poslední louče,
Od plamenů až kometami konče,
Sama valkýra jsem, dokud křídla mám.
Vše tak malé zdá se, ve vysokém stínu,
Já se nebojím, už víc necítím vinu,
Sama valkýra jsem,
a ty buď klidně sám."