Dvěstědvacet bleších snů, pak nic
Za devět nocí devět dnů, ne víc
Srdce, které láskou zní, co dál
Zaklínadlo promění, to znám

Potom se mi zdá, že všechno, co se říká
Musí pravdou být
Dvěstědvacet snů, když se mi v hlavě smíchá
Dál se bojím snít
Tohle každý zná, tak jako každý dýchá
A venku drobně mží
Láska bývá zlá, ta v srdci divně píchá
A málo vydrží

Dvěstědvacet bleších snů, pak nic
Za devět nocí devět dnů, ne víc
Rozplyne se jako dým, co dál
Budu tu jen já a stín, to znám