Stíny podzimní
Když listí opadá
Jsem jak na trní… a mladší… než to vypadá
Nikdo nevidí
Nikdo neslyší
Jak se dny střídají a kupí se v nás
Má minulost je ztracená v dýmu a kouři
A budoucnost je ve hvězdách a tenká jak vlas
Zas probouzím se vprostřed noci – srdce mi bouří
Neznám místo a čas
Stojím v tichu hvězd
Co věčnost překlenou
V kostech cítím podzim… divnou tíhu v ramenou
Chtěl bych ještě žít
A říkat „Mám tě rád“
Že pár chvil zbývá mi… že ještě je čas
Můj osud vědmy z křišťálu dál potichu čtou si
A jedna z nich je smrtelná – tak jako já
Už meč svůj temný Damoklés jak diamant brousí
Snad se mi to jen zdá…
Už svítá
A ve mně je tma