Když mi ruku podáš,
a já cítím ten žár,
vidím výraz v očích tvých.

Teď dál se jde snáz,
tak kdo by se bál,
kdo spíš než já to zvládne líp?

Kolikrát se zastavím, kolikrát už nelze jít?
Kolikrát chci v stínu jen tak snít?

Vždy, když jsem slunci na dosah,
vždy, když cítím, jak sálá,
tak do srdce se vkrádá strach,
a já připadám si jak malá

Oči před žárem teď zavírám
a mou šanci tak nevnímám,
sama ukážu mu záda a
zklamaná se ptám
V čem je zrada?

Chci plynout časem
Až dech se tají.
chci milovat a ne se bát.

Já ale musím najít,
V sobě sílu.
Pokaždé chuť se s žárem prát.

Kolikrát se zastavím, kolikrát už nelze jít?
Kolikrát chci v stínu jen tak snít?

Vždy když jsem slunci na dosah,
Vždy když cítím jak sálá,
Do srdce se vkrádá strach,
A já připadám si jak malá

Oči před žárem zavírám
a mou šanci tak nevnímám,
sama ukážu mu záda a
zklamaná se ptám
V čem je zrada?

Už nechci tančit na hraně,
stavět se lásce zády,
chci si paprsky užívat náramně
Vždyť takhle mě to baví!

Krokem jistým vykročit, tam,
kde to vůbec neznám,
jen tak strach bourá se,
jen tak se rodí hvězda!

Vždy, když jsem slunci na dosah,
Vždy, když cítím, jak sálá,
tak ze srdce mizí strach,
už ta tam je teď zrada!

Oči s radostí otvírám,
a mou šanci tak vidím,
všem strachům dveře zavírám
a s radostí se ptám,
proč jsem se bála?

Vždy, když jsem slunci na dosah,
Vždy, když sítím, jak sálá,
Tak ze srdce mizí strach,
Už ta tam je teď zrada!

Oči s radostí otvírám,
a mou šanci tak vidím,
všem pochybám se vysmívám
a s radostí se ptám,
proč jsem se bála?

Proč jen jsem se bála?"